Pokud se potřebuje dejme tomu nějaký podnikatel nebo firma představit světu, a to jak nejbližšímu, tak klidně i více než rozlehlému okolí, musí vsadit na reklamu. Bez té se o něm totiž dozvědí jenom ti, kdo s ním přicházejí do bezprostředního styku, a to nejednou i čistě náhodného, a ostatním zůstává povědomí o něm utajeno. A to je chyba.

Pokud pak někdo takový hledá způsob prezentace, měl by si zvolit zásadně takovou, jež odpovídá jeho potřebám a záměrům. Je logické, že třeba majitel jediného potravinářského obchodu v jednom jediném městě nebude zadávat reklamu do celostátního vysílání televize, protože by tím oslovil především ty, kdo to k němu mají moc daleko na to, aby k němu jezdili nakupovat, a navíc by to stálo hromadu peněz. A naopak třeba velkovýrobce elektroniky nebude sázet na nějaký lokální plátek, který si přečte nanejvýš pár desítek vesničanů z nějaké zapadlé vísky.
Prostě reklama musí odpovídat vždy a všude okolnostem a tomu, k čemu má sloužit. Jak obsahem, tak i formou.
V nejednou případě je ideální formou sebeprezentace třeba něco jako reklamní tašky. Takové se totiž dají používat k reklamě vlastně univerzální. Vždyť si to uvědomme – svými taškami potištěnými potřebnou reklamou se může nabízet jak ten, kdo má jenom nějaký ten zapadlejší krámek, a to tak, že je rozdá či prodá svým zákazníkům a sousedům, tak i ten, kdo řídí mezinárodní síť obchodů obřích a rozšíří tak tyto své reklamní produkty klidně i po území celého okresu, kraje, státu, kontinentu.

Takové reklamní tašky pak mají i nejednu přednost, díky níž se na ně vyplatí vsadit.
a) Lidé je rádi přijmou a používají, nezahodí je jako jiné reklamní materiály.
b) Takové tašky s reklamou vidí u jejich vlastníků i jiní, ti, kde je sami třeba nemají.
c) Takové tašky mohou procestovat se svými nositeli světa kraj.
d) A pokud trochu odlehčíme tématu na závěr – v dnešních dobách, kdy si každý uvědomuje jen to, jaká má práva, můžete takovou tašku na rozdíl od zlobivého dítka klidně beztrestně chytit za ucho.